Sgrafiti...

 

„Tvůj problém je, že po sobě chceš nechat v pozemským světě nějakou stopu. Aby lidé věděli, že ses tady mihl.“
„Na to já kašlu.“
„Pěkný hovno.“
„Pozor na jazyk. Je tu pes.“
„Vždyť proč bys jinak psal nějaký články a knihy? Chceš nechat stopu.“
„Píšu, protože mě to baví.“
„Vždycky ale na to nadáváš.“
„Protože to je strašně těžký, ale na druhou stranu mě to těší.“
„A víš, proč je to tak strašně těžký? Protože to je nepřirozený.“
„Pro analfabety možná.“
„Bráško, nepřišli jsme na svět, abychom nechávali nějaké stopy. Pomníky, odkazy, dědictví – to je všechno pitomost. 
Jsme tady, abychom ten svět objevovali, vnímali jeho krásu, užili si.“
„Orsone, nastraž uši. Filozof Bob opět promluvil.“
„Svět je nádherný tak jak je. Když se snažíme zanechat nějakou stopu – to je něco jako… jako když načmáráš sgrafiti. 
Svět je dokonalý tak, jak nám byl dán, nemůžeš ho nijak vylepšit. Každá lidská stopa – to je čirý vandalismus.“
„Co Mozartova hudba?“ namítal jsem
„Vandalismus,“ prohlásil Bobby. 
„Michelangelova díla.“
„Sgrafiti.“
„Renoir,“ nevzdával jsem se. 
„Sgrafiti.“
„Bach, Beatles?“
„Akustické sgrafiti,“ tvrdil Bobby sveřepě. 
Orson tak horlivě kroutil hlavou, divže se mu neutrhla. 
„Matisse, Beethoven, Wallace Stevens, Shakespeare.“
„Vandalové, chuligáni.“
„Dick Dale,“ vypustil jsem z úst jméno krále surfové kytary, praotce veškeré hudby v surfovacím stylu. 
Bobby překvapeně zamrkal, ale potom stejně řekl: „Sgrafiti.“
„Jsi chorej.“
„Nejsem, já to mám v hlavě v pořádku. To ty bys měl přestat válčit s větrnými mlýny.“
„Jen slaboši a ulejváci si pletou normální zvídavost s křížovou výpravou.“
„Vole, žij! Prostě se ponoř do žití a užij si. Proto jsi tady.“

„Já si užiju, ale podle mých představ,“ ujistil jsem ho. „Neměj péči – já jsem stejnej lenoch a blb jako ty.“
„Jen aby.“

_______________

Dean R. Koontz, NIČEHO SE NEBOJ