To se vyřeší!

"Mezitím na té cestě, když se moře upokojilo a Island jsme dobře již viděli, byli někteří hanslovaní, totiž, kteří nikdy v Islandu nebyli, od těch, kteří tam prvé bývali. To pak hanslování takové bylo: Vsazení byli každý z nich jeden po druhém na provaz, po skřipci třikráte do moře vpuštěni a pohříženi, a když je z vody vytáhli, tedy myli jim hlavy mořskou vodou a provazem velikým ruky ztloušti je mydlili. Tak podobně i s námi zacházet chtěli, ale my, vidouce nepříjemnost takové lázně, ovšem pak nebezpečenství (nebo kdyby se kdo provazu dobře nedržel, snadno by z něho do moře spadnouti mohl; a než by jej oni odtud zase vytáhli, v tom čase nebo by se dokonale utopil, aneb dobře vody napil), raději jsme se jim vyplatili. A za příčinou hanslování tohoto nezastavují se, ale i v nejsilnějším plavení je vykonávají."

Daniel Vetter: Islandia aneb krátké vypsání ostrova Islandu, L.P.1613

Hanslování jsme tedy při přistání na Islandu nezažili. Buď se tento starý zvyk již nedodržuje, nebo mu cestující nebyli podrobeni z prostého důvodu. Z paluby letadla by se do moře turisti spouštěli těžko. I když na druhou stranu, na Islandu je možné všechno... V každém případě, nás by se již hanslování netýkalo, neb jsme na Islandu nebyli poprvé. 

Když přistanete na letišti v Keflavíku, narazíte na jednu zvláštnost. Tou jsou autobusy Flybus. U východu z letiště zakoupíte u automatu lístek do tohoto autobusu za vcelku rozumnou cenu cca 400 Kč. Při nástupu do autobusu nahlásíte jméno hotelu, ve kterém jste ubytováni, řidič si vás zanese do seznamu a vyklopí přímo před vchodem hotelu. Nikde nebloudíte, nemusíte se o nic starat. Pokud bydlíte v uličkách centra, kde autobus neprojede, budete na autobusovém nádraží BSI "přeloženi" do minibusu. Ten se proplete uličkami downtownu a vyklopí vás na příslušném místě.

Letos jsme bydleli ve velmi luxusním hostelu Downtown, přímo u Starého přístavu a z okna jsme měli nádherný výhled. Vzhledem k tomu, že jsme se ubytovali někdy po 22 hodině, stihli jsme ještě barevný západ sluníčka nad přístavem.

V hostelu Downtown

Oproti loňskému srpnu, kdy jsme z Reykjavíku neviděli zhola nic, protože díky nepřetržitému dešti byla viditelnost tak pět metrů, skutečně příjemná změna. Museli jsme uznat, že město má skutečně specifické a neopakovatelné kouzlo. Za noc v hostelu Downtown, v samostatném krásném pokojíku pro dva lidi, jsme zaplatili 8836 Islandských korun což je zhruba 1600 Kč. Hostely v kterých jsme přespávali, patřily do sítě Hostelling International. Za zmínku určitě stojí možnost zakoupení členské karty, platící na celém světě, se kterou máte slevu na pobyt v rozmezí 12 až 16 procent. My jsme si již kartu zakoupili loni v Praze a vyšla na 600 Kč. Hostely na Islandu jsou luxusní a rozhodně fungují lépe než mnohem a mnohem dražší a ohvězdičkovanější hotely v naší drahé vlasti.

Ráno druhý den připomínalo spíše letní ráno někde ve středomoří  a než jsme se vydali do půjčovny aut pro zamluvené auto, prošli jsme si Old Harbor.

Old Harbour - Reykjavik

Když jsme se vraceli do hostelu, Gábina objevila nádherně pomalované domy. Je to další specialita Islandu. Zdi domů, průchody i ploty jsou ve "větších" městech pomalované neuvěřitelnými obrazy, které jsou skutečná umělecká díla. Je to tím, že v podstatě každý druhý Islanďan je umělec.

V Reykjaviku...

Gabča fotila a fotila a pro jeden záběr ve dvoře domečku, si musela vylézt na plot předzahrádky domku. Já  jsem mezitím zapálil a očumoval nablýskané Ferrari zaparkované v průjezdu k vratům domečku, na kterých visela Gábina a fotila. V tu chvíli u chodníku zastavila dodávka, z ní vystoupil bohémsky oblečený mladík a začal se protahovat kolem Ferrari k domku. V tu chvíli mne napadlo, jak asi jsou umělci na Islandu placeni, když si mohou dovolit takové auto. Mladík flegmaticky shlédl Gábininu exhibici na svém plotě a potom ke mně s rozpačitým úsměvem přistoupil. "Promiňte, to zaparkované auto je vaše?" Moje ego nabotnalo, leč jsem ho musel ujistit, že bohužel nejsem majitelem auta, které mu blokuje vjezd do dvora. S úsměvem pokrčil rameny a vrátil se k dodávce. Společně s řidičem potom začali vyndávat náklad a opatrně tahat těžké bedny kolem Ferrari tak, aby ho nepoškrábali.  Žádné nadávání, rozčilování jen úsměv a pokrčení ramen - "þetta reddast!" - to se vyřeší!
Islanďané se nerozčilují...