Následující odkaz jsem si dovolil uvést dvěma citáty. Zajímavé, ne?
"V řádu neviditelna jako ve viditelnu nemůže být nic ztraceno, a pralátka každé hvězdy střeží vtisknuty v sobě, tajném světle, i hnutí vůle, i zazáření vášně, i obraz myšlenky."
Saint-Yves d ́ Alveydre - Světlo Východu, 1877.
"Představte si, že každý atom každého prvku má paměť všech svých příhod z celku. Mimochodem, tento atom (vybavený takovou pamětí) by nebyl stejným atomem; a přeci ano, protože nikde nezískal nic jiného, než tuto paměť. Proto tedy, díky plynutí času a díky paměti, by se věc stala něčím více, než sebou samotnou; a tak je možný skutečný vývoj. Tak můžeme pochopit důvod, proč se nějaký prvek rozhoduje projít řadou inkarnací; protože tak, a nijak jinak, může jít; a trpí ztrátou paměti, kterou získal během těchto inkarnací, protože ví, že jimi projde beze změny."
Magick in Theory and Practice, Aleister Crowley, 1920
V černých děrách možná nemizí informace o pohlcených objektech
Černé díry jsou velmi komplikované vesmírné útvary. Jejich jednodušší nekvantové modely však obsahují některé paradoxy. Jedním z nich je předpoklad, že s rozdrcením pohlcených hmotných objektů pod tzv. horizontem událostí černé díry mizí i informace, v těchto objektech uložená. Nová studie, založená na kvantové fyzice, však ukazuje, že tomu tak být ve skutečnosti nemusí - informace se v černé díře možná neztrácejí.V Norsku padaly z nebe žížaly
Deště ryb a žab už meteorologové a biologové popsali a potvrdili na mnoha místech světa. Vzdušný vír vyzvedne živočichy z povrchu či z hladiny vod a vynese do výšky. Chvíli je nese, a když vztlak poleví, spadnou jako déšť. Pro člověka to může být dost bizarní zážitek. Ovšem biologům i meteorologům teď zamotal hlavu déšť tisíců žížal.
K předcházejícímu odkazu jen jediné. Obávám se, že oblíbený argument prazvláštního vzdušného víru, vytahujícího žížaly ze země asi nepůjde použít...
V každém případě bych chtěl připomenout, že tyto podivné "deště" nejsou ničím novým a dovolím si toto demonstrovat ukázkou z knihy Viktora Farkase "Nové nevysvětlitelné fenomény":
Tuny hlemýžďů a raků dopadly během bouře 28. května 1881 na Cromer Gardens Road a pole v okolí anglického města Worchester. Obyvatelé je sbírali do pytlů, hrnců atd. a prodávali zájemcům.
Přeháňky žab a ropuch objevíme i na starých ilustracích. Lidstvo zná tento úkaz už od antiky, ačkoliv jeho vysvětlení mu stále uniká. Ryby, žáby, raci nebo hlemýždi nemají na padání z oblohy monopol, třebaže patří k nejčastějším objektům tvořícím nepřirozený déšť. V Alabamě napadalo z oblohy tolik úhořů, že jimi farmáři hnojili pole, 28. prosince 1857 pršely v kanadském Montrealu živé ještěrky a 9. srpna 1892 v Paderbornu mušle.
V knize Natural History of Ceylon (1861) popisuje sir James Tennant průtrž mračen, po níž „sebou na štěrku okresní silnice škubalo a lapalo po dechu nesčetné množství malých stříbrných rybek“. Nápadnou obdobu představuje případ z daleké Indie, kde pochodující vojáky postihl rybí déšť. Živé rybky uvízly i ve vojenských čepicích. Byly odtud setřepány a připraveny na kari pro generála (což major J. Harriott popsal v knize Struggles Through Life, 1808).
V započatém výčtu bychom mohli pokračovat donekonečna. Všech na podobná líčení navozují jakousi příjemnou tajuplnost, nepůsobí na nás vysloveně jako hrozba a spíš nám připomínají nebeské dary typu many, ačkoliv dost velkou záhadu představuje například fakt, že po pro zkoumání objektů spadlých z oblohy je zřejmé, že je cosi ve vzduchu roztřídilo podle hmotnosti, tvaru a velikosti. Jinak se totiž nedá vysvět lit uspořádání, kterým se většina případů z výšek napršených živočichů vyznačuje na zemském povrchu.
Lidé zažili i přeháňku silně zapáchajících ryb. Například 19. února 1830, kdy byli obyvatelé Dželalpúru v Indii bombardováni zetlelými, zčásti dokonce i bezhlavými rybami (podrobný popis pochází z roku 1833 od Jamese Prinsepa, který zprávu sepsal na základě místopřísežných výpovědí devíti očitých svědků a uveřejnil ji v Journal of the Asiatic Society of Bengal).
Přeháňky žab a ropuch objevíme i na starých ilustracích. Lidstvo zná tento úkaz už od antiky, ačkoliv jeho vysvětlení mu stále uniká. Ryby, žáby, raci nebo hlemýždi nemají na padání z oblohy monopol, třebaže patří k nejčastějším objektům tvořícím nepřirozený déšť. V Alabamě napadalo z oblohy tolik úhořů, že jimi farmáři hnojili pole, 28. prosince 1857 pršely v kanadském Montrealu živé ještěrky a 9. srpna 1892 v Paderbornu mušle.
V knize Natural History of Ceylon (1861) popisuje sir James Tennant průtrž mračen, po níž „sebou na štěrku okresní silnice škubalo a lapalo po dechu nesčetné množství malých stříbrných rybek“. Nápadnou obdobu představuje případ z daleké Indie, kde pochodující vojáky postihl rybí déšť. Živé rybky uvízly i ve vojenských čepicích. Byly odtud setřepány a připraveny na kari pro generála (což major J. Harriott popsal v knize Struggles Through Life, 1808).
V započatém výčtu bychom mohli pokračovat donekonečna. Všech na podobná líčení navozují jakousi příjemnou tajuplnost, nepůsobí na nás vysloveně jako hrozba a spíš nám připomínají nebeské dary typu many, ačkoliv dost velkou záhadu představuje například fakt, že po pro zkoumání objektů spadlých z oblohy je zřejmé, že je cosi ve vzduchu roztřídilo podle hmotnosti, tvaru a velikosti. Jinak se totiž nedá vysvět lit uspořádání, kterým se většina případů z výšek napršených živočichů vyznačuje na zemském povrchu.
Lidé zažili i přeháňku silně zapáchajících ryb. Například 19. února 1830, kdy byli obyvatelé Dželalpúru v Indii bombardováni zetlelými, zčásti dokonce i bezhlavými rybami (podrobný popis pochází z roku 1833 od Jamese Prinsepa, který zprávu sepsal na základě místopřísežných výpovědí devíti očitých svědků a uveřejnil ji v Journal of the Asiatic Society of Bengal).
A najdou se tu i mnohem nechutnější "deště".
Na Messignadi v Kalábrii pršela rudá tekutina 15. května 1890. Tentokrát se nejednalo o substanci podobnou krvi, nýbrž o skutečnou krev. Přesněji řečeno ptačí krev, jak zjistila italská meteorologická služba. V článku věnovaném této události (Popular Science News, 35/104) vyjádřili meteorologové domněnku, že silná bouře roztrhala ptačí hejno. Bohužel ze záznamu odborníků stejné meteorologické služby vyplývá, že v kritické době tam panovalo bezvětří. A otázku, kde zůstaly mrtvoly ptáků, kteří způsobili krvavou přeháňku, nikdo nepoložil, natož aby ji zodpověděl.
Krvavý déšť ohromil černé dělníky na jedné tabákové plantáži 17. srpna 1841. Velké tmavě červené kapky s plesknutím dopadaly na listy tabáku. V zoufalství se odebrali za majitelem pole. Ten a jistý profesor Troost našli pole poseté páchnoucími chuchvalci. V článku American Journal of Science z října 1841 profesor Troost identifikoval hrůzné pozůstatky jako svalovou tkáň a zvířecí tuk. Na podrobnější stanovisko rezignoval. Nakonec bylo vykonstruováno vysvětlení, které všechny uspokojilo a plně odpovídalo duchu doby: šlo jen o provokativní žert černých otroků, kteří byli označeni za stejné hříšníky jako tmaví pohřeb ní dělníci v případě „putujících rakví“ na Barbadosu.
Takhle si ovšem případné vyřešení záhad nemůžeme usnadňovat, protože na opačné straně mračen rozhodně nemohou být Afričané. I při veškeré snaze obvinit je z jakýchkoli nepravostí nemohli být odpovědni za to, co se stalo 8. března 1867. Jak napsal Scientific American, toho dne zažilo Kentucky pořádný déšť chuchvalců masa. Jednotlivé kousky měřily osm až deset čtverečních centimetrů a byly dokonale čerstvé, jak konstatovali nálezci. Jeden z nich byl dokonce dostatečně chladnokrev ný na to, aby některé zkonzumoval. Podle něho chutnaly skvěle. Jako divočina nebo skopové. Stále víc se tedy prosazuje morbidní myšlenka o jatkách v nadoblačných sférách a tehdy podané vykonstruované řeše ní nás stěží zbaví děsivého mrazení v zádech. Vysvětlení znělo tak, že hejno káňat vyvrhlo za letu tyto kousky masa z volat. No jistě...
Stovky liber nakrájeného masa dopadly 9. srpna 1869 na pozemek Hudsonovy farmy v Los Nietos, Kalifornie. Připomínaly - ať to zní sebevíce strašidelně - polotovar k chystané hostině pro obry. Rozměry jednotlivých kousků se lišily, pohybovaly se od velikosti dolarové mince až po velikost dlaně. Očití svědkové tvrdili, že maso bylo zcela čerstvé, pak se ale začalo rychle rozkládat. Vysvětlení události se rov nalo nule - tentokrát se dokonce nikdo nezmínil ani o spiknutí černoš ských otroků.
Podobný obraz šlo pozorovat 3. března 1876 v Bath County (Ken tucky). Podle protokolů vyšetřovatelů z Lexingtonu napršelo z jasné oblohy půl vagónu čerstvého masa, naporcovaného na tenké proužky (mnohé z nich byly ještě krvavé), které pokryly pahorkovitá pole. Plát ky masa pršely před očima četných svědků, kteří jinak nezpozorovali nic nezvyklého ani podezřelého.
Je to nevysvětlitelné a stísňující, ale tato hrůza neustala ani ve dva cátém století. Brazilský tisk informoval o dešti z masa a krve, který 27. srpna 1968 dopadal pět až sedm minut na plochu o rozloze zhruba jednoho čtverečního kilometru mezi Cocpavou a Sao Jose dos Campos.
Krvavý déšť ohromil černé dělníky na jedné tabákové plantáži 17. srpna 1841. Velké tmavě červené kapky s plesknutím dopadaly na listy tabáku. V zoufalství se odebrali za majitelem pole. Ten a jistý profesor Troost našli pole poseté páchnoucími chuchvalci. V článku American Journal of Science z října 1841 profesor Troost identifikoval hrůzné pozůstatky jako svalovou tkáň a zvířecí tuk. Na podrobnější stanovisko rezignoval. Nakonec bylo vykonstruováno vysvětlení, které všechny uspokojilo a plně odpovídalo duchu doby: šlo jen o provokativní žert černých otroků, kteří byli označeni za stejné hříšníky jako tmaví pohřeb ní dělníci v případě „putujících rakví“ na Barbadosu.
Takhle si ovšem případné vyřešení záhad nemůžeme usnadňovat, protože na opačné straně mračen rozhodně nemohou být Afričané. I při veškeré snaze obvinit je z jakýchkoli nepravostí nemohli být odpovědni za to, co se stalo 8. března 1867. Jak napsal Scientific American, toho dne zažilo Kentucky pořádný déšť chuchvalců masa. Jednotlivé kousky měřily osm až deset čtverečních centimetrů a byly dokonale čerstvé, jak konstatovali nálezci. Jeden z nich byl dokonce dostatečně chladnokrev ný na to, aby některé zkonzumoval. Podle něho chutnaly skvěle. Jako divočina nebo skopové. Stále víc se tedy prosazuje morbidní myšlenka o jatkách v nadoblačných sférách a tehdy podané vykonstruované řeše ní nás stěží zbaví děsivého mrazení v zádech. Vysvětlení znělo tak, že hejno káňat vyvrhlo za letu tyto kousky masa z volat. No jistě...
Stovky liber nakrájeného masa dopadly 9. srpna 1869 na pozemek Hudsonovy farmy v Los Nietos, Kalifornie. Připomínaly - ať to zní sebevíce strašidelně - polotovar k chystané hostině pro obry. Rozměry jednotlivých kousků se lišily, pohybovaly se od velikosti dolarové mince až po velikost dlaně. Očití svědkové tvrdili, že maso bylo zcela čerstvé, pak se ale začalo rychle rozkládat. Vysvětlení události se rov nalo nule - tentokrát se dokonce nikdo nezmínil ani o spiknutí černoš ských otroků.
Podobný obraz šlo pozorovat 3. března 1876 v Bath County (Ken tucky). Podle protokolů vyšetřovatelů z Lexingtonu napršelo z jasné oblohy půl vagónu čerstvého masa, naporcovaného na tenké proužky (mnohé z nich byly ještě krvavé), které pokryly pahorkovitá pole. Plát ky masa pršely před očima četných svědků, kteří jinak nezpozorovali nic nezvyklého ani podezřelého.
Je to nevysvětlitelné a stísňující, ale tato hrůza neustala ani ve dva cátém století. Brazilský tisk informoval o dešti z masa a krve, který 27. srpna 1968 dopadal pět až sedm minut na plochu o rozloze zhruba jednoho čtverečního kilometru mezi Cocpavou a Sao Jose dos Campos.
Astrologické výstrahy pro příští týden:
- Kvadratura Uranu s Plutem. Tento aspekt působí globálně a způsobuje prudké situační zvraty. Odráží společenské a sociální pozadí a může na této úrovni prohlubovat krizové jevy. Ve vědě pak může přinést nové a překvapivé objevy.
- Do úterý působí kvadratura Venuše s Neptunem. Aspekt přináší milostné problémy, zrady, nevěry. Lidé nejsou schopní zvládat realitu ve vztazích a jako nejlepší řešení považují útěk.
- Do úterý působí i kvadratura Marsu s Jupiterem v lidech vyvolává nedostatek nadhledu. Krom toho aspekt prostě nosí smůlu a způsobuje, že se činy nevedou k úspěchu. Pokřivuje hodnoty, zvyšuje sobectví. Lidé jsou pod jeho vlivem lhostejní k následkům svých činů. Osobně bych první dva dny týdne rozhodně nedoporučoval k důležitým jednáním, ani k ukončování důležitých úkolů.
0 komentářů:
Okomentovat